V posledních letech bylo 87.5% všech objevů NEOs uskutečněno americkými projekty, které založila NASA. Vezmou-li se do úvahy všechny NEOs včetně těch, které byly objeveny ještě před zahájením Spaceguard-u, pak se americký podíl vyšplhá až na 94.3% (pozn. PS.: toto není ani v případě Alaina Mauryho, ani v případě mém, chvála Ameriky, ale spíše hana zbytku světa, kde se o problému více mluví, než kolik se pro něj dělá).
Ke konci roku 2003 bylo registrováno 2600 objektů, z čehož bylo
- 339 číslovaných NEOs,
- 736 asteroidů pozorovaných ve dvou a více opozicích, a
- 1525 těles pozorovaných pouze v jediné opozici.
V poslední skupině se interval pozorování pohybuje v rozsahu 0 až 383 dnů. Z těchto 2600 těles patří do jednotlivých skupin:
typ Amor: 1171 (v roce 2003 objeveno 185),
typ Apollo: 1226 (220 v roce 2003),
typ Aten: 203 (35 v roce 2003).
Vývoj počtu objevených těles v závislosti na jejich absolutní magnitudě v jednotlivých letech
Celkem bylo v roce 2003 objeveno 437 NEOs, tedy o necelých padesát méně než v roce 2002. Vůbec poprvé se tak stalo, že ve dvou po sobě následujících letech bylo ve druhém objeveno méně objektů než v prvním. Je to způsobeno tím, že tři z pěti hlavních systémů (NEAT, Spacewatch a Catalina) prošly v minulém roce údržbou a modernizací.
V podílu objevených NEOs stále dominuje LINEAR - v roce 2003 se dostal nad polovinu (v roce 2002 byl ještě těsně pod polovinou), něco přes čtvrtinu objevů mají na kontě společně Spacewatch, NEAT a LONEOS (dle pořadí), a zbytek tvoří další menší projekty (z nichž nejsilnější je Catalina).
Podíl jednotlivých projektů na celkovém počtu objevených blízkozemních objektů
Při rozdělení počtu objevů NEOs podle kalendářních měsíců jednoznačně vede září, naproti tomu nejslabší je červenec (až 3x méně objevů oproti září). Červencový (a rovněž srpnový) pokles je dán pravidelně se opakujícím špatným počasím v Novém Mexiku a Arizoně (odkud pozorují LINEAR a Spacewatch) během těchto měsíců. Následující prudký vzestup v září je dán pravděpodobně tím, že většina objektů, které uniknou objevu v létě, je později ještě stále pozorovatelná a prohlídky tak rychle doženou "dluh".
V roce 2003 bylo objeveno nejvíce objektů v rozsahu absolutních magnitud 19-20. Tento vrchol v objevech se drží již od roku 1998, s výjimkami v letech 2002 (dva vrcholy v rozsahu 20-21 a 18-19 mag.) a 2000 (vrchol v rozsahu 18-19 mag.). Vůbec poprvé bylo v loňském roce objeveno těleso s absolutní magnitudou 30.
Protože rok 2003 byl výjimečný svým nízkým počtem objevů, je třeba postupovat opatrně při určování trendů, s nimiž jsou objevovány tělesa různých jasností. Proto je lépe je odhadovat na základě několika posledních let. Poslední těleso s absolutní magnitudou menší 14 bylo objeveno v roce 2001, poslední jasnější než 15 mag. v roce 2002. Objekty v rozsahu 15-16 mag. byly v roce 2002 objeveny čtyři, v roce 2003 šest, ale přesto jejich roční přírůstky během posledních let klesají a během pár let zřejmě klesnou na nulu. Přírůstky objektů v rozmezí 16-19 mag jsou v posledních letech zhruba konstantní, a zdá se, že v posledním roce je úbytek i v jejich relativních (nikoli jen absolutních) počtech, takže zde již zřejmě došlo ke zlomu a objevených těles v tomto rozmezí bude nadále ubývat. Roční přírůstky těles slabších 19 mag. i nadále stoupají.
Na závěr lze jen opět citovat slova Alaina Mauryho: "Proč zbytek světa, a zejména mnoho dalších bohatých zemí, nic s tímto potenciálním problémem nedělá."
Slovníček
Číslované planetky - planetky dostávají tzv. definitivní číslo, pokud je jejich dráha známa s dostatečnou přesností na to, aby byla planetka spolehlivě identifikována i po více než deseti letech. Obvykle je k tomu třeba pozorování v intervalu zhruba čtyř let (ale výjimky existují).
Opozice - okamžik, kdy je úhel Slunce-Země-planetka největší (odpovídá tedy pozorování planetky v "úplňku"). Většina planetek je nejlépe pozorovatelná právě v okolí opozice, a proto se období, kdy lze planetku pozorovat, periodicky opakují. Každé pozorvání v další opozici zvyšuje přesnost určení dráhy.
Planetky typu Amor se na své dráze přibližují k dráze Země z vnějšku, ale nekřižují ji.
Planetky typu Apollo křižují dráhu Země, ale většinu své dráhy se pohybují vně dráhy Země.
Planetky typu Aten křižují dráhu Země, ale většinu své dráhy se pohybují uvnitř dráhy Země.
Absolutní magnituda udává, jak jasné je těleso v úplňku, je-li vzdáleno 1 astronomickou jednotku od Země i od Slunce. Přibližný převod mezi absolutní magnitudou (H) a průměrem tělesa v km (D) udává následující tabulka:
| H [mag] | D [km] |
| 13 | 4 - 15 |
| 14 | 3 - 9 |
| 15 | 2 - 6 |
| 16 | 1 - 4 |
| 17 | 0.7 - 2 |
| 18 | 0.4 - 1.5 |
| 19 | 0.3 - 0.9 |
| 20 | 0.2 - 0.6 |
| 21 | 0.1 - 0.4 |
| 22 | 0.07 - 0.24 |
| 23 | 0.04 - 0.15 |
| 24 | 0.025 - 0.095 |
| 25 | 0.017 - 0.060 |
| 26 | 0.011 - 0.037 |
| 27 | 0.007 - 0.024 |
| 28 | 0.004 - 0.015 |
| 29 | 0.003 - 0.009 |
| 30 | 0.002 - 0.006 |
NEAT - NEAR-EARTH ASTEROID TRACKING: systém dvou autonomních dalekohledů určených pro vyhledávání blízkozemních objektů. Oba mají v průměru 1,2 m, jeden se nachází na ostrově Maui (Havaj) a druhý na Palomarské observatoři (USA).
Spacewatch - dvojice 1.8-m a 0.9-m dalekohledu určených pro vyhledávání blízkozemních objektů. Nachází se v Arizoně.
Catalina Sky Survey - prohlídka oblohy pomocí 0.7-m a 1.5-m dalekohledu, které se nacházejí v Arizoně.
LINEAR - Lincoln Near Earth Asteroid Research - dvojice 1-m autonomních dalekohledů určených pro vyhledávání blízkozemních objektů. Nachází se v Novém Mexiku.
LONEOS - Lowell Observatory Near-Earth Object Search - projekt na hledání blízkozemních objektů, využívající 0.6-m dalekohled na Lowellově observatoři v Ohiu.
Petr Scheirich
Vyšlo na smph.astro.cz, 25. 2. 2004